Rotunda svaté Kateřiny

Nejstarší stavbou ve městě a zároveň jedinou dochovanou románskou rotundou ve východních  Čechách je kaple sv. Kateřiny v České Třebové. Její vznik je dodnes zahalen tajemstvím, dosud se totiž nepodařilo uspokojivě odpovědět na otázky kdy, kým a proč zde byla postavena. Obyvatelé města si pak její vznik spojovali se zázraky. Podle pověsti se na místě kaple zjevila sv. Kateřina se zástěrou plnou kamení a dala tak najevo své přání, aby jí zde byla vystavěna kaple. Lidé však jejímu pokynu nevyhověli a začali stavět jinde. Tam se jim ale dílo nedařilo; co ve dne postavili, za noc bylo zbořeno. Nakonec jim tedy nezbylo, než postavit kapli na místě, které si sv. Kateřina vybrala.

galerie

Jiná pověst vypráví, že kaple měla původně stát v nedaleké obci Skuhrov. Lidé tam začali shromažďovat potřebný stavební materiál, zejména kámen a dříví. Zázrakem Božím byl prý ale veškerý materiál přemístěn na návrší nad Českou Třebovou, a proto kaple vznikla tady.
Historikové kladou stavbu do souvislosti se založením města někdy počátkem 13. století. Rotunda tehdy mohla plnit funkci soukromé kaple neznámého šlechtického lokátora, tedy osoby pověřené založením České Třebové. Teprve později začala sloužit obyvatelům nově vzniklého města. První písemná zmínka o ní je obsažena v latinsky psané  listině rychtáře Lipolta z roku 1335.

galerie

Původně románská stavba byla během staletí mnohokrát opravována a přestavována. Ze 14. století pocházejí gotické úpravy, a sice kamenné ostění kolem západního vstupu do lodi a dále asymetrická křížová klenba v apsidě rotundy. Na konzolách dvou žeber najdeme silně stylizované lidské tváře. Také k nim se váže pověst. Podle ní jedna patří donátorovi kaple a druhá staviteli.

Někdy kolem roku 1556 byla rotunda opravována. Právě z té doby pocházela renesanční sgrafita, která krášlila vnější omítky stavby.
K roku 1746 máme doloženou další opravu. Tehdy byly před oběma vstupy, západním i jižním, přistavěny dřevěné předsíně sloužící mimo jiné k ukládání pohřebních potřeb a náčiní. Okolní hřbitov pak sloužil k pohřbívání zesnulých nejen z České Třebové, ale také řady přifařených obcí. Protože svou kapacitou nepostačoval, byla v témže roce k rotundě přistavěna kostnice k ukládání kostí ze starých a rušených hrobů. Vstup do ní vedl z nově vybudované sakristie umístěné právě nad kostnicí.
O necelých sto let později, roku 1840, byly obě již zchátralé předsíně strženy, tu před hlavním vstupem nahradila zděná, postavená v klasicistním duchu. Došlo také ke zrušení kostnice, sakristie ale zůstala.

 V roce 1905 vybudovalo město nový hřbitov, dosavadní - v sousedství rotundy  - byl jako nepotřebný zrušen.  Vlastní stavba tedy ztratila funkci hřbitovní kaple, kterou plnila po staletí, a jako nepotřebná a nevyužívaná začala chátrat. V roce 1916 musela být z důvodu špatného stavu uzavřena docela. Představitelé města si však naštěstí uvědomovali historický a architektonický význam stavby, proto vyvíjeli úsilí o její záchranu. Tuto snahu ovšem brzdila první válka, která přinášela jiné závažné problémy. Další jednání o rekonstrukci tak mohla proběhnout až po jejím skončení.

galerie

V roce 1920 práce na opravě objektu konečně započaly. Jako první přišla na řadu zchátralá sakristie z roku 1746, která byla stržena, přitom byla odhalena kostnice z téhož roku. Při otloukání vnějších omítek odkryli zedníci již zmíněná ornamentální sgrafita. Ta byla nalezena těsně pod korunovou římsou lodi, kdežto na apsidě asi o 1,5 metru níž. Z toho lze usuzovat, že v době jejich vzniku byla apsida nižší než loď a její dozdívka vznikla později. Sgrafita rámovala také původní okna, která se nacházela jinde než ta dnešní, proražená nejspíše při úpravě v roce 1746. Ukázalo se také, že původní podlaha ležela asi o půl metru níž než dnes. Nálezy klenebních patek pak potvrdily skutečnost, že dnes plochostropá loď byla kdysi zaklenutá. Těsně před skončením oprav bylo ještě rozhodnuto pozměnit interiér. Kruchta z roku 1874, vypravená řadou obrazů (autorem je s největší pravděpodobností českotřebovský malíř betlémů Karel Jankele st.) byla zkrácena, aby do prostoru proniklo více světla.  

Opravy se dočkala také blízká zvonice vystavěná v 16. či 17. století. Její přízemí - do té doby zvenčí zazděné tak, aby mohlo sloužit jako márnice - bylo probouráno a upraveno pro funkci brány. Ta nahradila dosavadní malou branku v kamenné ohradní zdi. Práce trvaly do roku 1922, poté byla rotunda znovu vysvěcena a dlouhá desetiletí sloužila svému účelu.

Poslední velká oprava zde probíhala od druhé poloviny 90. let minulého století do roku 2002.

galerie

V jejím rámci došlo k restaurování maleb na poprsnici kruchty a zejména oltáře, který dominuje celému interiéru a v jehož centru najdeme pozdně gotickou plastiku patronky kaple sv. Kateřinu Alexandrijskou. Její autor ani původ není znám, uvádí se, že vznikla někdy mezi lety 1500 - 1600. O sv. Kateřině legenda vypráví, že to byla královská dcera, která se zaslíbila Bohu a odmítla proto císaře Maxentia. Ten ji za to nechal mrskat a uvrhnout do vězení. Dívka měla být umučena vpletením do kola posázeného meči, kolo však rozťal blesk. Proto nechal císař  Kateřinu stít mečem. Tento atribut drží Kateřina  v pravé ruce. V levé pak svírá knihu, symbol vzdělanosti. Podle legendy prý totiž obrátila na křesťanskou víru 50 pohanských filozofů. Kateřina byla oblíbenou světicí císaře Karla IV. a je patronkou Karlovy univerzity.

Podobně jako neznáme autora sochy sv. Kateřiny, neznáme ani autory ostatních částí oltáře. Ten je o něco mladší, vznikl ve 3. čtvrtině 17. století  přímo  pro sošku sv. Kateřiny. Kromě zmíněné světice jsou zde plastiky další. Sv. Rochus, bohatý mladík z Montpellieru, své jmění rozdal chudým a na své pouti do Říma ošetřoval nemocné morem. Sám se jím nakazil a podle legendy o něj pečoval anděl, zatímco věrný pes mu nosil chléb.

galerie

Sv. Šebestián, římský důstojník tělesné stráže císaře Diokleciána, pomáhal svým uvězněným křesťanským souvěrcům. Zemřel mučednickou smrtí. Byl přivázán ke stromu a ostatní vojáci si z jeho těla udělali terč.

Sv. Růžena z Limy, řeholnice třetího řádu sv. Dominika, vedla přísně kajícný život za usmíření krutostí španělských dobyvatelů páchaných na domorodcích. Pro svůj vztah ke květinám, jejichž pěstováním a prodejem živila sebe a své rodiče, se stala patronkou zahradníků.

Sv. Rozálie, původně dcera šlechtice, se zaslíbila  Bohu a žila poustevnickým životem. Když její ostatky přenesli do Palerma, přestala zde prý morová epidemie, proto je tato světice považována za ochránkyni před morem.

galerie

Na vrcholu oltáře je umístěna Kalvárie, tedy kříž s tělem Krista, pod křížem pak plastika Panny Marie Bolestné a sv. Jana Evangelisty, apoštola, kterému před smrtí Kristus svěřil svou matku v opatrování. Oltář nevzešel z jedné řezbářské ruky, jeho části pocházejí z několika časových vrstev, přesto ale jde o celek velmi půvabný.

Od skončení rekonstrukce v roce 2002 slouží kaple svému sakrálnímu účelu - konají se zde bohoslužby, svatby, křtiny a další církevní obřady. Oprava barokních varhan, dokončená roku 2006, umožnila využívat intimní prostor této svatyně i jako koncertní sálek.

Konečně pevnou součástí českotřebovské tradice se stala „Jabkancová pouť". Ta probíhá každoročně v listopadu před svátkem sv. Kateřiny právě v blízkosti svatokateřinského areálu.

Správcem rotundy sv. Kateřiny je:
Římskokatolická farnost-děkanství Česká Třebová
Klácelova 1
560 02 Česká Třebová
Tel.: 465 53 47 80
E-mail: rkfarnost.ct@tiscali.cz

Děkan (správce farnosti): Mgr. Miloš Kolovratník

aktuální pořad bohoslužeb
http://www.farnostct.cz/soubory/porad.pdf